-
LIMITY jsou jen v hlavě
„Tohle mě hrozně limituje.“ Starší blondýnka si zastrčí vlasy za ucho.„Co přesně?“ Dívám se na ni z příma.„Ty dotazy okolí. Já se nechci nikomu zpovídat, proč to dělám.“ „A co by se stalo, kdyby ses nezpovídala?“ Pohrávám si s tužkou.„No to nemůžu, to by pořád dotírali.“ Usměje se na křivo.„A už jsi to zkusila?“ Čekám.Váhá…
-
Moje osobní hra – ÚSMĚV
Je to taková moje osobní hra.Usmívat se na lidi.Kolik úsměvů se mi dneska vrátí?Když to bude 8 z 10, budu spokojená. Procházím zasněženými ulicemi a hledámoční kontakt.Kdo se podívá, tomu „hodím“ úsměv. Muž s klouboukem posazeným hluboko do čela.Vypadá nepřístupně.Telefonuje.Usmívám se. Zvedá obočí a usmívá se taky.Najednou působí mile. Žena sedící v kavárně za výlohou.Míchá…
-
Puberťák
„Nic si nezapomeň!“Neodpustím si to.„Jo.“Ozve se někde shora domu. „A víš, že Tě mám ráda viď?“ Pospíchám.„Jo.“ PRÁSK. Bouchnou dveře.„A ozvi se, až tam dorazíš!“ Řvu ještě víc.„Mami, už di.“ Řve přes zavřené dveře on.„Páááá, už jdůůůů.“ Jdu k autu a směju se. Já vím, že to přeháním.Dělám to schválně.A když protáčí oči, je to…
-
Někdy je potřeba být jen nablízku
“Běž pryč!” Hlavu zaboří do polštáře.“Ale já jsem…” Zadrhne se mi hlas.“Mami, jdi!” Ani se na mě nepodívá. Potichu zavírám dveře.Podělala jsem to.Neustála jsem svoje emoce.Mentorovala jsem ji a tlačila na pilu. Polknu.Jdu pomalu po schodech dolů.Bude jí 18.Je vlastně dospělá.Co jsem si myslela?Jakým právem?Matky? Mateřský strach.Moje dítě. Aby si to nepokazila.Aby nebyla zklamaná.Aby nebyla…
-
Hledáme pochopení
Věta, kterou, v různých modifikacích, často slýchám.“Chci, aby mě lidi chápali. Aby mi rozuměli.” Co mají lidi chápat?Čemu mají rozumět?A když to chápat nebudou? A co by se stalo, kdybychom my byli my,bez ohledu na to, jestli to někdo chápe nebo ne?Proč tomu přisuzujeme takovou důležitost?Proč si to představujeme tak, že jsme proti všem? Klienti…
-
Krok je někdy důležitější než plán
„Babi, měla jsi ráda dědu?“„Měla.“„A jak moc?“„Moc.“ „A jak jste se seznámili?“„Na odpoledním čaji v Mánesu.“„A čím tě zaujal?“„Nezaujal, ale přišel pro mě tancovat.“ Kdyby se babička řídila tím,že se jí děda nelíbil, nešla by s ním tančit.Propásla by klíčový moment svého života.Tím pádem bych tu nebyla ani já. Možná je někdy důležitější akce než…
-
Je potřeba věřit
Je potřeba věřit.Čemukoliv, co nám dává smysl a posouvánás to správným směrem. Chcete názor?Ptejte se lidí, kteří jsou na stejnélodi jako Vy.A nebo těch, kteří už dopluli.A nebo těch, kteří se plavili s nimi.Kapitán má sice “vždycky pravdu,”ale plavčík je v davu. Já věřím, že se dá překonat spousta vrcholů,pádů i strmých sešupů.Základní ingredience pro…
-
Co když už nemám spřízněnou duši?
Co když zjistíte, že váš životní parťák už není vaše spřízněná duše? Může se to stát. Už vás nepodporuje, už se s vámi nesměje, už vás nemotivuje, už spolu nemáte kam růst. Už jenom jste. Vedle sebe. V tichu. A vám něco chybí. Ale nedokážete to na začátku rozpoznat. Je to jen takový tlak na…
-
Husákovy děti
Husákovy děti (r.n. 1968 – 1983)Jeden komentář u mého příspěvku mě navedl dál v úvaze o dnešním rozdělení rolí mezi mužem a ženou. 🗣️ Bavila jsem se o tom s kamarádkou. Řekla:„Hele, dnešní chlapi to mají jinak, chtějí být doma s dětma, mít tu tátovskou mateřskou po porodu, chodit na nákup, vařit, vymýšlet program, zapojit…
-
Podělaný je podělaný, ale není to konec
Když něco poděláte, tak to prostě je podělaný. Ale to neznamená, že už se to nikdy nenapraví, že není cesta, že jste špatný člověk, že vás to definuje, že už se nikdy nic nepovede, že už nebudete nikdy v ničem dobří a že nemůžete být nejlepší. Ba naopak! Naučí vás to překonávat překážky, posouvat se…