„Tohle mě hrozně limituje.“ Starší blondýnka si zastrčí vlasy za ucho.
„Co přesně?“ Dívám se na ni z příma.
„Ty dotazy okolí. Já se nechci nikomu zpovídat, proč to dělám.“

„A co by se stalo, kdyby ses nezpovídala?“ Pohrávám si s tužkou.
„No to nemůžu, to by pořád dotírali.“ Usměje se na křivo.
„A už jsi to zkusila?“ Čekám.
Váhá s odpovědí. Čmárá do notesu.

„Ne, ale vím, jak by to dopadlo.“ Nedívá se na mě.
„A jak to víš, když jsi to nezkusila?“ Já se na ni dívám.
„No, to je přece jasný. Je to tak vždycky.“ Teď už je nervozní.

„Kdy VŽDYCKY?“ Čekám.
„Prostě to vím.“ Podívá se na mě vzdorovitě.
„Lenko, co jiného ještě „takhle víš“ ?“
„Já nevím.“

Limity, které jsme si nastavili v hlavě my sami.
Limity, které jsme si tak dlouho dávali, až jsme jim uvěřili.
Obecná přesvědčení, že něco „nemůžeme.“

Jak s tím pracovat?
Jak překonat ten strach, co tomu řekne okolí?
Jak udělat první malý krok?

📖 Odděl realitu od příběhu ve své hlavě.
🧠 Mozek rád dramatizuje.
👯 Pojmenuj „ty lidi,“ kteří by tomu údajně něco řekli.
🌳 Má jejich názor reálný dopad na Tvůj život?

Neříkej si „to by mi změnilo život, ale já nemůžu.“
Porcuj „změnu“ na malé kroky.
Řekni jeden názor, jednu věc,
pošli jeden e-mail, udělej jeden hovor,
zkus si to na zkoušku.

Mantra dnešního dne:

⭐ „MŮŽU TO ZKUSIT A KDYKOLIV PŘESTAT.“